Celý nádherný parkový a zahradní komplex Villa Dar Sebastian leží na pobřeží Hammametského zálivu stejnojmenného města na poloostrově Cap Bon v Tunisku. Od roku 1999 je vila i její parkové okolí zapsána do seznamu Světového kulturního a přírodního bohatství světa UNESCO.

Pokud jsme se neprojížděli ostrovem, tak naše kroky ráno většinou kolem deváté vedli na pláž asi tři sta metrů za hotelem, ve kterém jsme byli ubytovaní.

 Článek vyšel v časopise Velbloud č. 3/ 2010 - (monotematické číslo Severní Afrika)

Ze zaprášené  asfaltové silnice odbočujeme vlevo a naše auto stoupá vzhůru do kopce na jehož vrcholku stojí další ghorfy. Opevněný areál na kopci  vypadá jako velká  pevnost a z větší dálky úplně splývá s okolím a vytváří dojem přirozeného vrcholu kopce.

Jsme na předměstí městečka Er Riadh asi 60 km od největšího a někdy také nadneseně nazývaného hlavního města ostrova  Houmt Souk.  Za okénkem auta se míhaly datlové palmy, nějaká menší či větší bílá stavení, pichlavé opuncie kolem silnice, obrovské agáve, když najednou vůz v němž jsme seděli zatočil kolem čisté bílé zdi doleva, přibrzdil a zastavil na parkovišti.

Šel jsem  po úzkém chodníku na  pravé straně docela rušnou uličkou, protože levá strana byla souvisle zaplněná krámky s vystaveným zbožím. Hromady všeho možného zboží nejširšího tradičního sortimentu všech tržišť  doslova vytékaly na ulici. Středem procházeli oběma směry místní i kupující. Všichni se dohadovali, křičeli, smáli se, prostě normální dopolední čilý ruch.

Jsme na pevnině,  pár kilometrů  za Zarzisem, po obou stranách silnice není vyprahlá pustá poušť, jak by se snad každý domníval. Ne, projíždíme obrovskými, téměř nekonečnými plantážemi olivovníků vysazenými a velice pečlivě a čistě ošetřených v pravidelně zavlažované poušti.....

Kodrcáme se po vymlácené asfaltce asi dvě hodiny. Krajina je jednotvárná, pustá, bez zeleně, jen míst jsou porosty nějakých bezlistých suchomilných snad třicet či čtyřicet centimetrů vysokých trsů či keříků, pofukuje teplý vítr, který sfoukává jemný písek z okolních dun přes cestu tak, že asi půl metru nad silnicí není nic jiného vidět, nežli žlutá písečná mlha.

Jak je známo a výše psáno, na božské datle asi s největší pravděpodobností naletěl Homérem  proslavený Odysseus a jeho odvážní muži, ale vůbec bych se mu ani jeho druhům nedivil, že se jim možná právě kvůli datlím nechtělo z Djerby odplout a pokračovat ve své nekonečné  „odyssei“