Konečně máme za sebou Hanoj, kde jsme kličkovali v přeplněných uličkách s naším minibusem za neustálého houkání klaksonu. Ovšem za městem dopravní ruch vůbec neutichá. Silnice směřuje do Haiphongu, spojující přístav s hlavním městem je snad stejně přeplněna cyklisty, auty dobytkem nebo hromadami rozházené rýže připravené k mlácení koly projíždějících aut. Není divu, je to snad nejfrekventovanější silnice ve Vietnamu.

Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale v Mongolsku, zemi která má nedozírné rozlohy panenské přírody a snad žádné problémy s výraznými negativními civilizačními jevy, je zřízeno 14 státních přírodních rezervací. Jejich rozloha je téměř 6 milionů hektarů a zahrnují nejatraktivnější fyzicko - geografické oblasti země.

Nedaleko autobusové nádražní haly stojí nízký hliněný dům s primitivní pergolou z křivého saksaulového dřeva, pod ní  lavice a dřevěné stolky. U třech  sedí několik mužů a jedí rukama plov.  Rance a dvě bedny leží na zemi  Abychom  se dostali dovnitř, musíme je přelézt.