Mongolsko - Bogd úl
Nejstarším chráněným územím je malebné pohoří Bogd-úl zasahující až do Ulánbátaru. Na levém břehu řeky Túl. Pohoří bylo od pradávna považováno za sídlo bohů a proto dostal mohutný horský masiv název Bogd-úl neboli Svatá hora. Rok vzniku tohoto chráněného území se různí. Někdy je udáván rok 1778 jindy 1809. V každém případě se jedná o nejstarší chráněné území Mongolska, ale i světa.
Území rezervace se rozkládá na rozloze
Velmi rozšířený je velkokvětý hořec poléhavý (Gentiana dekumbens), hořec chladný (G. Algida), vzácnější hořec velkokvětý (G. grandiflora). Další, velmi atraktivní a hluboce působící, zejména obrovským množstvím výskytu jsou lilie úzkolisté ( Lilium tenui-folium), lilie dahurská (L. dahuricum) s červenými květy. Často se vyskytující mák nahoprutý (Papaver nidicaule) vytváří nedohledné porosty. A pochopitelně velké množství druhů pelyňku (Artemis) s úžasnou aromatickou vůní, tak typickou pro mongolské stepi. Milovníka přírody upoutá nepochybně bělotrn širolistý (Echinops latifolius) svými sytě modrými kulovitými hlávkami úborů, obrovské množství hvězdice alpské (Aster alpinus) a „protěží“ (Lentopodium schrolecum) Pochopitelně spousta keřovitých rostlin jako například mochna křovitá (Potentilla fruticosa), zakrslé břízy, jilmy, rybízy, tavolníky a mnoho dalších vytváří neopakovatelnou atmosféru. Je jisté, že není možné vypsat všechny další druhy rostoucí v pohoří Bogd-úl. Pro botaniky je to oblast zaslíbená. A nejen zde, ale v celém Mongolsku.
K velmi působivým místům rezervace patří bizarní skály a útesy v úžlabinách Ich tenger, Baga tenger a Chürché. Žulové skály Bogd-úlu skrývají rozsypy křišťálu, kazivce a mnoha dalších nerostů. Žije zde více jak 40 druhů savců, desítky druhů ptáků a obrovské množství druhů hmyzu.
Asi
V oblasti Dálného východu a Číny se od pradávna přikládá mimořádný význam lidovému léčení. Jedním z cenných léčiv je prášek z rozdrceného paroží obou výše zmíněných druhů jelenů. Prášek se nazývá panty a užívá se proti žaludečním chorobám, poruchám krevního oběhu a jako účinný prostředek proti zvýšení potence. Protože výsledky v léčení panty jsou prověřená staletími skutečně účinné, byla v roce 1960 zřízena v okolí kláštera Mandžir-chíd farma, kde se navíc tito jeleni chovají a získává se tak cenná léčivá surovina.
Hodiny strávené v této části Bogd-úl v okolí kláštera patří k nezapomenutelným zážitkům. Hřbet pohoří se svažuje až do Ulánbátaru a končí horou Zajsan na níž je postaven památník padlím vojákům. Tento památník je vidět téměř z celého města. Odtud je možné si vyjít na několikahodinovou túru do nádherné přírody rezervace.
V Ulánbátaru, tak jako v každém hlavním městě je několik muzeí. Všechna mají svůj půvab a zajímavé sbírky. Ovšem kdo se chce seznámit alespoň částečně s historií, starou mongolskou kulturou a především s přírodou a jejím bohatstvím, tak musí navštívit Státní ústřední muzeum – Ulsyn Töv Mudzej.
Vlastní muzeum je v centru města nedaleko univerzity. Je to velká dvouposchoďová budova, jejíž hlavní vchod hlídají dva kamenní arslani – lvi. Muzeum je jedním z nejstarších kulturně osvětových zařízení, jež vznikly po komunistické revoluci v roce 1921. Má několik oddělení, etnografické, přírodovědné s bohatými sbírkami přírodnin, paleontologické a oddělení hraček a hlavolamů. Mimochodem vidět desítky perfektních hlavolamů starých Mongolů, nejen z drátů, kostí, ale i dřevěných věží, kostek, tak nás napadne myšlenka, zda si pan Rubik nepřijel pro inspiraci právě sem.
Ovšem nejatraktivnější částí muzea jsou bezesporu paleontologické sbírky. Jsou zde uloženy desítky unikátních exponátů fosilních plazů i savců ze světoznámých nalezišť v poušti Gobi.
V počátcích minulého století existovala hypotéza , že vývojovým centrem vyšších savců před třetihorami by mohla být Střední Asie. Geologická stavba Mongolska skýtala možnost, že by usazeniny se zkamenělinami se mohly nalézt i v poušti Gobi a to i z období křídy. V roce 1922 byla do terénu vypravena expedice muzea v New Yorku, vedená cestovatelem R. Ch.Anderwsem. Poté následovaly ještě další až do roku 1930. Úspěch všech expedic byly obrovské. Přivezly mnoho poznatků a materiálu o křídových veleještěrech a třetihorních savcích. V roce
Materiál získaný výše uvedenými expedicemi je uložený v muzeu v Moskvě, New Yorku, Varšavě a právě zde, v Centrálním muzeu v Ulánbátaru.
Procházíme li sály muzea s množstvím perfektně dochovaných zkamenělých koster různých veleještěrů, ještěrů, savců, zmocňuje se člověka poněkud tísnivý pocit. Pocit malosti a nepatrnosti v porovnání s tvořivostí a evolucí přírody. Velkému sálu vévodí kostra tarbosaura úctyhodných rozměrů: výška
Nikdo z návštěvníků Ulánbátaru by si neměl nechat ujít tak zajímavou expozici. Zcela určitě to bude jeden z velmi hlubokých a trvalých zážitků, kterých si cestovatel získá při návštěvě této nádherné země v srdci Asie.