Při toulání Tel Avivem, jsme potkali několik Alešových kamarádů. Žádný z nich neopomenul dodat důležitou informaci: „Určitě přijďte večer do hostelu Hayarkon, Omri otevírá na střeše nový bar a bude tam party. Dva dny jsme to připravovali.“

Nedalo se tedy nic jiného dělat. Po desáté večer jsme vešli úzkými dveřmi na značně prostornou střechu hostelu. Vpravo byl malý barový pultík, před ním několik stolků s vysokými stoličkami. Kolem zděné zídky ohraničující střechu stály květináče s rozkvetlými ibišky a oleandry. Vlevo se rozkládal poměrně velký arabský dahab, přístřešek zhotovený z rákosí a bambusových tyčí, vystlaný koberci, polštářky a ověnčený lampiony a reproduktory . Z nich se hlasitě linula , spíše řvala, hudba. Bylo tu asi osm či deset chlapců a děvčat, někteří stáli u pultu a popíjeli, dva či tři leželi na kobercích v dahabu a povídali si.

Postupně přicházeli další a další téměř vždy za velkého vítání, až kolem půlnoci byla střecha plná mladých lidí z celého světa. „To je John z Austrálie, Karin z Německa, Boby z Ameriky, Jane z Nového Zélandu, Frank z Anglie, Bety z Holandska, Björn z Dánska, Michael z Jižní Afriky …………“ a tak to šlo po celý večer.

Aleš mně neustále někomu představoval, až jsem postupně ztrácel orientaci, kdo je kdo. Ale všichni si moc dobře pamatovali, kdo jsem já. O zábavu jsem měl postaráno. Sedl jsem si na koberec, opřel se o sloup dahabu a pozoroval probíhající párty. Bylo velmi příjemné pozorovat tu směs lidí, hovořící společným jazykem, angličtinou. Někdo hůř, někdo lépe, ale rozuměli si všichni. Kolik mladých chlapců a děvčat, kolik různých osudů, tužeb, plánů, přání je doneslo z různých koutů světa sem, do neklidné a přesto vzrušující, kouzelné země, jakou nepochybně Izrael je . Jak jsem v různých hovorech s nimi postřehl, většina z nich je tu minimálně půl roku a mnozí i několik roků. Důvodů, proč zde jsou je mnoho. Někteří tu jsou pouze za výdělkem, jiní se toulají světem a Izrael je jednou z jejich četných zastávek, další toužili být právě zde v zemi se kterou je spojuje židovský původ. Asi pět nebo šest kluků a děvčat bylo od nás.

Doma, nebyli více jak rok. Obléhali mne a zahrnuli svými dotazy, co je u nás nového. Pochopitelně byli informovaní z dopisů a telefonátů se svými blízkými, nebo postupně od nových příchozích, ale využili mé přítomnosti na párty k pro mne zajímavým hovorům. Dotazy z obou stran neměly konce.Hudba se hlasitě rozléhá nad střechou. Je slyšet jen smích, hovor občas i zpěv. Obloha je temná, plná jasně svítících hvězd. Občas prolétnou barevná světélka neustále vysoko přeletujících letadel. Kousek od nás je vidět záplava světel z Opera Tower a výškových budov s náměstím plným prosvětlených fontán a čilého automobilového ruchu po pobřežní silnici .

Ovšem dopravní ruch slyšet není, všechno přehlušuje šumění moře a neustále profukující teplý vítr. V dahabu už je plno sedících a polehávajících , povídajících lidí. Kupodivu, tvrdý alkohol se tu vůbec nekonzumuje. Pouze dobře chlazené pivo několika značek. Kolem půlnoci donesl Omri nargilé, velkou vodní dýmku, dobře přes metr vysokou, kterou obřadně rozkouřil John a při šlukování vonného tabáku s jablečnou příchutí poklidně plyne hovor a příjemný večer do svého finále.

(2004 - úryvek z cestopisu Izraelská mozaika)