Deset let funkčního větrného mlýna v Retzu
Deset let funkčního větrného mlýna v Retzu
Prvního května letošního roku se v nedalekém vinařském městě Retz, pár kilometrů za hranicemi, vzpomínala událost přesahující hranice města a celého regionu Weinviertel. Vzhledem k pandemické situaci se ale vzpomínalo jen v různých médií, na facbooku a internetu bez účasti široké veřejnosti, která by tradičně přišla k mlýnu. Uplynulo totiž deset let od rekonstrukce významné technické památky a plného zprovoznění větrného mlýna – Windmühle. Je zdaleka vidět z různých stran příjezdu do Retzu. Stojí na kopci Kalvarienberg obklopený vinicemi, které končí u nedaleké lesnaté části pohoří Manhartsberg, které se táhne až někam ke Kremsu a rozdělující Vinařskou čtvrť - Weinviertel od Lesní čtvrti - Waldviertel.
Přibližně v roce 2008 tehdejší hejtman Dolního Rakouska Dr. Erwin Pröll při jedné z mnoha návštěv v Retzu, prý v rozhovoru s šéfem Turistického centra Reinholdem Grieblerem prohodil přání: "Bylo by hezké, kdyby se větrný mlýn opět roztočil!“
Během následujících dvou let po získání finančních prostředků byl mlýn restaurován. Na celkové obnově do plného funkčního stavu se podíleli odborníci z Holandska. Vyměnili poškozené dřevěné součásti vnitřního dřevěného vybavení, vyměnili a instalovali vodorovnou hnací hřídel val, perutě.
A tak 1. května 2010 se perutě mlýna opět roztočily v plné kráse tak jak tomu bývalo kdysi. Naposledy se točily někdy před osmdesáti léty. Byla to velká událost, na které se sešly tisíce lidí nejen z blízkého okolí, ale i z ostatních míst Rakouska. Slavnostního otevření, zprovoznění a otevření mlýna pro návštěvníky, se zúčastnil iniciátor hejtman Dolního Rakouska Dr. Erwin Pröll, představitelé města, TIC Retz, sponzoři, podnikatelé, novináři a další významné osobnosti z regionu. Samozřejmě také zaměstnanci a majitelé mlýna Petra a Helmut Bergmannovi a Therese Bergmannová.
V letech 1850-1853 původní stavbu z roku 1772 nechal přestavět do dnešní podoby kamenného mlýna, tzv. holandského typu. Pár desítek metrů od Bergmannova mlýna stojí další kamenný mlýn z roku 1775, který ale po úderu blesku v roce 1893 vyhořel. Dnes funguje jako obytný dům. Stavební materiál na stavbu nového mlýna se těžil z malého lomu pár desítek metrů od stavby. Stavbu řídil zednický mistr Franz Černý (Czerny) rodák z Lesné (dříve Liliendorf). Ten mimochodem postavil pro jiného člena rodiny Bergmannů obdobný mlýn na kraji Lesné. Současně s větrným mlýnem byla postavena obytná budova, která byla obydlena do roku 1938.
Dnes je v ní malá pekárna. V roce 2010 byla část budov přestavěna architektonickou firmou „Spitzbart & Partners“ na stylové prosklené Windmühlheurige s nádhernými výhledy.
Příznivé hospodářské a sociální podmínky související s rozpadem feudálních vztahů na konci 18. století vedly obecně k rozmachu výstavby větrných mlýnů. Z mlynářství se stávala svobodná řemeslnická živnost, která se dědila z otce na syna. Dalším impulsem bylo nepochybně uvolnění hospodářského života v polovině 19. století. S koncem století ale následoval rychlý úpadek. Jednalo se o důsledek pronikání moderní techniky a nových zdrojů energie i do agrárního prostředí. Řada větrných mlýnů byla adaptována na obydlí či k hospodářským účelům, nebo byly zbořeny. Větrné mlýny se stávaly sále častěji pouze architektonickou či technickou kuriozitou. V letech 1915 a 1927 byl větrný mlýn zasažen bleskem, který způsobil škody, ale nevyhořel. O mnoho let později, až v roce 1999 byl namontován hromosvod. V roce 2000 byl mlýn částečně renovován. Počátkem léta 2002 při velké bouři se poškodily perutě, které v následující měsících byly opravené. Původní, poškozená vodorovná hřídel zvaná val je vystavená pod přístřeším vedle mlýna. Jak uvádí Therese Bergmann ve své dvojjazyčné publikaci „Erinnerung an Neunmühlen“ – „Vzpomínka na Devět mlýnů“ vydanou v roce 2015, zajímavostí jsou i dva mlýnské kameny před mlýnem v Retzu, které pocházejí z Trauznického mlýna, zatopeného přehradou u Znojma.
Mezi majiteli, rodinou Bergmannů a městem Retz byla v roce 1955 uzavřena smlouva na turistické využití. Občasné, nepravidelné prohlídky poměrně chátrajícího vnitřku mlýna s průvodcem se konaly od roku 1960. Pravidelné prohlídky interiéru mlýna probíhají dnes nejenom v němčině, ale také v češtině od 1. 5. 2010, kdy byl mlýn zcela zrekonstruovaný, provozuschopný a stal se tak unikátním funkčním větrným mlýnem v Rakousku. V témže roce vznikl nápad pořádat vždy 1. května tradiční jarmark lidových řemesel. Bývá hojně navštěvovaný stovkami návštěvníků, kteří si užívají příjemné atmosféry, ukázek řemesel a úžasného okolí s mnoha vinicemi a samozřejmě i s ochutnáváním vín a posezením v Heurige, které se také poprvé v roce otevírá a zahajuje sezónu. Bohužel se letos perutě mlýna sice roztočily, ale bez diváků, návštěvníků, turistů. Mimořádná opatření, jaká jsou u nás s pandemií Covid – 19 jsou podobná i v Rakousku. Můžeme jen doufat, že vše špatné pomine a v příštím roce bude 1. května opět jarmark v plné parádě.
Větrný mlýn se stal neobyčejně populárním. Dalo by se právem předpokládat, že symbolem starobylého vinařského města bude nějaký motiv s vinařskou tématikou. Není tomu tak. Na všech propagačních materiálech, prospektech je symbolem města právě větrný mlýn malebně se vypínající nad okolními vinicemi. Jeho popularita dalece přesahuje mikroregion Retzer Land. Od roku 1972 je mlýn a jeho okolí stálým námětem televizních reportáží, fotografů či filmařů (objevil se například ve filmech Císařův kurýr nebo Tři mušketýři). Dokonce rakouská pošta vydala poštovní známku s motivem větrného mlýna.
Větrný mlýn (Windmühle) společně s největším sklepním labyrintem pod městem, dlouhým více jak 20 km Erlebniskeller, patří k TOP turistickým cílům města a samozřejmě patří také k nejnavštěvovanějším. K mlýnu se vydalo mimo mnoha jiných osobností v minulosti také arcivévoda František Ferdinad, nebo vídeňský starosta Dr. Karl Lueger, mnoho literátů, malířů, básníků. V posledních létech se novomanželské páry zde velice rády fotografují. Tradičně je cílem tisíců turistů nejenom z Rakouska, Slovenska, Německa a dalších zemí, ale v posledních létech i od nás.
V létě 11. srpna 2018 proběhla u mlýna opět velká slavnost. Představitelé města a Turistického centra Retz za přítomnosti novinářů a televize, přivítali od otevření a zprovoznění mlýna v roce 2010, stotisícího návštěvníka. Nedaleko mlýna v roce 2016 byla postavena zaměstnancem vinařství a mlynářem Alešem Hladíkem venkovní pec, ve které se občas peče chléb či pečivo z mouky umleté ve mlýně. Přibližně jednou za měsíc se zde umele asi 300 kg mouky, ze které místní pekař udělá těsto a to se dopéká v peci jako turistická atrakce. Spolek mlynářů a jeho členové, pokud fouká vítr, uvádějí mlýn vždy v sezoně o víkendech do provozu.
Pravidelné prohlídky bez objednání jsou běžné v letní sezóně, ale po objednání je možné mlýn navštívit kdykoliv během roku. Prohlídka mlýna a jeho vnitřní vybavení, které je mistrnou ukázkou dřívějších řemeslníků, je zakončena ochutnáním vína majitele mlýna a vedlejšího Heurige.
Potomci zakladatele mlynářské tradice v Retzu, Petra a Helmut Bergmannovi nabízí návštěvníkům tradiční pohoštění studené kuchyně Heurige a skvělá vína vlastní produkce. Mimochodem, pravidelně za svá vína na Znojemském koštu pořádaném spolkem Sdružení znojemských vinařů, získávají různá ocenění.
Prohlídka mlýna, posezení na lavičkách kolem, procházkou mezi vinicemi, nebo ochutnáním třeba DAC Weinviertel (Veltlínské zelené) obdobné našemu VOC, je vše navíc obohacenou neopakovatelnou atmosférou a nádhernými pohledy nejenom na okolní vinice ale také vesnice na obou stranách hranice a samozřejmě i na vinařské město Retz. Je to prostě dobrý tip na pěkný výlet k našim sousedům necelých 20 km od Znojma (ijh)
