Alberto Vojtěch Frič
V září uplynulo 130 let od narození botanika, etnografa, badatele, velkého znalce kaktusů a jihoamerických Indiánů, cestovatele i dobrodruha Alberto Vojtěcha Friče. Narodil se 9. září 1882 v bohaté a známé právnické rodině, otec byl náměstkem primátora Prahy. Jeho strýc byl známý revolucionář J.V.Frič, Antonín univerzitní profesor zoologie a ředitel Národního muzea, Václav byl majitelem světoznámého obchodu s přírodninami. Přesto se v rodině necítil dobře, měl velmi přísnou výchovu především ze strany otce. Od dětství měl záliby, které se příliš rodičům nezamlouvaly. Především byl okouzlen kaktusy a toto zaujetí se stalo určujícím faktorem pro celý jeho život. Měl vynikajícího učitele a rádce F. Seitze jenž vlastnil jednu z nejvýznamnějších sbírek kaktusů v Evropě. Tak se stalo, že jako 15-16 chlapec patřil mezi největší znalce kaktusů ve světovém měřítku! 
Velký vliv na něj měl cestovatel Eduard Klaboch, synovec Benedikta Roezla, kterého provázel na jeho botanických expedicích. A právě zde se zrodila touha podívat se do domoviny kaktusů a procestovat ty kraje, o kterých tak často slýchával. Ucházel se o expedici do Jižní Ameriky, ale po zásahu rodičů to nebylo možné. A tady se projevil jeden z jeho rysů bouřlivé a prudké povahy.
Vzbouřil se proti celé rodině a naprosto sám v 19 létech odjíždí v roce 1901 do Jižní Ameriky, kde žil s malými přestávkami do roku 1912. V tomto období se věnoval hlavně národopisným a etnografickým studiím. Dostal se do Indiánských osad a po léta s nimi žil jako jeden z nich. Pohyboval se především v oblasti Grand Chaco, plavil se po řece Pilcomayo, zúčastňoval se Indiánských loveckých i válečných výprav. Žil u obávaného kmene Bororo, Sanapa, Anagaité, Čamakoko, Pilagá a dalších. Navštívil Patagonii a tamní Indiánské kmeny Puelčé, Pikunčé a další. Dokázal nafotografovat tisíce unikátních snímků Indiánů, jejich zvyků, jež mají nedozírnou cenu, sestavoval slovníky jejich jazyků. Stal se jejich velkým ochráncem. Sestavil vynikající slovník indiánských nářečí, dělal archeologické vykopávky, dovezl obrovské množství unikátních předmětů, které jsou dnes jedny z nejcennějších ve světových muzeích. Svá etnografická studia a zážitky popsal v knihách Mezi Indiány a Indiáni Jižní Ameriky. Mnohé kmeny u nichž Frič žil a jejichž zvyky popsal včetně slovníků, už dávno neexistují. Bohužel, množství dovezeného materiálu, deníků zůstalo nezpracováno či bylo časem zničeno. Přesto že v tomto období věnoval téměř veškerý čas Indiánům, objevil i několik 
nových druhů kaktusů. Ovládal několik světových jazyků a mnoho indiánských nářečí.
První světová válka znamenala pro Friče nedobrovolný pobyt v Evropě. Založil si druhou velkou sbírku kaktusů a věnoval se jejich pěstování a rozmnožování. Po válce vše prodal a opět odejel do Ameriky, ne ovšem za Indiány, ale tentokrát za kaktusy. Krátce byl i v diplomatických službách nově vzniklé republiky. V roce 1923 procestoval USA, delší dobu bydlel v Texasu u E. Klabocha, poté odejel na bohatá naleziště do Mexika. Pobýval zde asi 9 měsíců a do Evropy odeslal obrovské množství rostlin. Objevil a popsal desítky nových druhů a způsobil v Evropě pravou kaktusářskou horečku, která trvala až do druhé světové války. Krátce byl doma, publikoval v evropských i našich odborných časopisech, v novinách, přednášel, obchodoval s rostlinami. Poté v roce 1926 odejel opět do Jižní Ameriky, do roku 1929 tam byl celkem dvakrát. Navštívil 
Brazílii, Bolivii, Uruguay, Paraguay, Argentinu. Je až neuvěřitelné, jak mohl při tehdejších většinou pouze primitivních dopravních prostředcích procestovat obrovské vzdálenosti a zajišťovat dopravu a odesílání rostlin do Evropy. Jeho návrat byl opět obrovskou senzací. Dovezl mnoho nových druhů a opět pronikavě ovlivnil vývoj kaktusářství v Evropě tím, že obrátil pozornost k jihoamerickým rostlinám. Po roce 1929 zůstává v Praze a věnuje se pěstování, popisu kaktusů, botanickým experimentům, hodně publikuje, dává dohromady své deníky, sbírky. Velmi rezolutně odmítl německou okupaci a do konce svého dobrodružného, bouřlivého a bohatě prožitého života se uzavřel ve své vile Božínce v Praze Košířích. O jeho velmi odvážné, nepoddajné a bouřlivé povaze kolují nesčetné až neuvěřitelné ale skutečné historky. Svojí povahou i přístupem si mnohdy udělal nepřátele i sám, ale jak to u nás bývá, když někdo vyniká a je úspěšný našlo se mnoho zlých závistivců a dalších nepřátel, zejména mezi českými odbornými 
vědeckými kruhy. Název „lovec kaktusů“, který si dal A. V. Frič sám se pro něj znamenitě hodil. Jeho cesty mu přinesly nehynoucí slávu. Není na světě botanik a kaktusář, který by nevěděl, kdo byl A.V. Frič. Stal se nejlepším znalcem kaktusů své doby. Přivezl, objevil a popsal mnoho novinek a vděčných pěstitelských druhů.
Napsal celou řadu dobrodružných knížek pro mládež: Dlouhý lovec, Strýček Indián, Hadí ostrov a další. On, který v džunglích Amazonie byl mnohokrát smrtelně zraněn, nemocen, uštknut hady, napaden a zraněn jaguárem i otrávenými šípy nepřátelských domorodců, který prožil neuvěřitelná dobrodružství, útrapy na cestách, zemřel 4. prosince 1944 v Praze paradoxně na otravu krve po náhodném zranění o rezavý hřebík vyčnívající z králikárny.
(2002)
http://zpravy.idnes.cz/pribeh-indiana-ceskeho-rodu-df4-/domaci.aspx?c=A120906_113102_domaci_maq
