Prvního května 2014 je tomu přesně deset let, co na úzké neupravené silnici vedoucí k hraničnímu přechodu Hnanice – Mitterretzbach bylo na obou stranách čáry desítky let dělící naše národy, nebývale rušno. Na naší, české straně tu stály řady obyčejných stolů se zabíjačkovými pochoutkami na talířích a podnosech a s lahvemi vína různých vinařů, hromadami koláčů a kdoví jakých ještě dalších pochoutek. Tlačily a tísnily se tu stovky lidí, ochutnávali nejen sladkosti či masné speciality, ale stále častě a hlučněji výtečná vína místních vinařů. Bylo tu veselo, vyhrávala hudba. Prostě taková až bouřlivá, lidová veselice.
Na druhé straně v Rakousku to bylo podstatně decentnější, dlouhé stoly byly vyrovnané, pečlivě pokryté ubrusy s perfektním prostíráním s příjemnou obsluhou dobrovolníků v krojích či uniformách z různých místních spolků a organizací. Všichni tu seděli, většinou manželské páry, na lavicích za bohatě prostřenými stoly a našinci, kteří si zpočátku postávali kolem, nesměle přisedali a ochutnávali klasické dobroty, jež se k neobvyklé snídani na silnici ve velkém množství podávaly.
Po dvou hodinách se situace mění a pánové z rakouské strany nenápadně odcházeli na českou a vesele a znalecky ochutnávali víno, zatímco na druhé straně zůstaly jejich protějšky tak trochu osamocené, ale ne nadlouho. Postupně přicházeli lidé od nás a počáteční nesmělost se roztávala i zde. I jazyková bariéra se pomalu překonávala a vzájemný ostych se rozplýval.
Hudba na hraničním přechodu vesele vyhrávala, mezi stovkami účastníků se proplétala kolona starých automobilových veteránů. Takové množství lidí a nebývalý ruch za celou historii hraničního přechodu zde asi nikdy nebyl.
Probíhala zde slavnostní „Nejdelší snídaně“, originální přátelské setkání a neobvyklá slavnost při příležitosti našeho oficiálního vstupu do Evropské unie. Po oficiálním zahájení a proslovech se davy lidí přesouvaly naprosto nekontrolovatelně přes hranici sem a tam. Nikdo nepotřeboval žádný průkaz nebo pas. Policisté z obou stran hranice se jen usmívali a ochutnávali s ostatními přichystané dobroty a dokonce i popíjeli víno.
Vzpomněl jsem si na dávná slova bývalého komunistického prezidenta Husáka, jak před léty na začátku normalizace rozhořčeně v televizi křičel: …“na hranicích žádné korzo nebude!“
Bohužel nebylo, a nastalo dlouhé normalizační temno. To už je naštěstí za námi a tak si můžeme několika snímky připomenout nebývalou a pro naši zemi historickou akci vstupu do EU a „Nejdelší snídani“ jak celá slavnost byla nazvaná, která se už opakovat nikdy nebude.