Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rakousko - 75 let od zahájení provozu vysokohorské silnice Grossglockner Hochalpenstrasse

22. 5. 2010

Obrazek

Celou vysokohorskou silnici z Heiligenblutu ale i z opačného směru z Fuschu jsem v uplynulých létech projel několikrát, ale vždy usazený v pohodlném autobuse či autě. Byla to paráda pro oči bez jakéhokoliv vnímání záludností, které na řidiče čekaly. Při jedné cestě jsme podnikli s kolegou pěknou téměř celodenní pěší túru za nádherného počasí.

 

Když jsme v  v červenci 2009 pobývali asi 8 km od Zell am See v Niedernsillu v útulném českém rodinném hotelu Gasthof Oberwirth (http://leto.ski-pro.cz/hotely/text.php/gasthof

), rozhodli jsme se projet si tuto legendární Obrazeksilnici s naším Leonem (Seat) a užít si ji mimo úžasných pohledů na alpské převážně zasněžené štíty, ledovce a strmé propasti i jako řidič. Cesta směrem do Fuchsu a Ferleitenu, kde je vstupní mýtná brána a vybírá se mýtné,  vede po perfektní asfaltce mezi loukami, příkrými  zalesněnými stráněmi  jenom velice mírně do kopce, jak Marcela konstatovala: „ vždyť vůbec nestoupáme, jdeme skoro stejně jako od nás do Znojma“. Za půl hodiny už ale znejistěla, pobledla a mluvila jinak! Vyjeli jsme brzo ráno, takže frekvence na silnici byla téměř nulová, jenom jsme cestou předjeli několik skupinek cyklistů, kteří měli nepochybně namířeno vysoko do hor stejně jako my.

 

 

ObrazekPřed  85 léty v roce 1924 byl pověřený korutanský inženýr Franc Wallack vedením výstavby panoramatické vysokohorské silnice přes průsmyk Hochtor pod nejvyšší horu Rakouska Grossglockner (3 798 m n.m.). Ovšem myšlenka vybudovat unikátní vysokohorskou silnici v místech pradávných obchodních stezek kupců dokumentovaných mnoha archeologickými nálezy v srdci rakouských Alp, vznikla o dva roky dříve v roce 1922. Tehdejším prvotním cílem bylo posílit turistický ruch v kombinaci s překrásným vysokohorským prostředím budoucího Národního parku Vysoké Taury. Nastaly ovšem finanční problémy, důsledky rozpadu rakouské monarchie, hospodářská krize a vlastní stavba byla oficiálně zahájena prvním odstřelem skal až 30. srpna 1930 ve Ferleitenu.

 

 

Jsme ve Ferlaitenu v 8.15 hodin a jak se zdá, počasí nám bude hodně přát. Obloha je jasná, slunce vykukuje mezi vrcholy.  Super, jen aby to vydrželo! Před námi se zjevila mýtná brána s pěknou usměvavou blondýnkou, které jsme zaplatili 28 euro a najednou začalo stoupání a krkolomné zatáčky, sice stále ještě mezi vzrostlými smrky, ale skalnaté štíty pokryté sněhem v kontrastu Obrazeks modrou oblohou se stále častěji objevovaly velice blízko nás. Hory nás začaly doslova pohlcovat, byla to nádhera. Předjížděli jsme jednotlivce i skupinky strojově šlapajících cyklistů, mužů i žen. Obdivujeme jejich úsilí, úpornost, odvahu a snahu u mnohých i překonání sama sebe. Jó, být mladší, asi bych to také zkusil…je to výzva!

 

 

Projíždíme první oficiální zastávkou Piffkar (1 620 m n.m.), zde se zastavíme na zpáteční cestě a v místní chatě povzbuzeni výbornou kávou vychutnáváme poslední pohledy na zasněžené štíty. Ale teď stoupáme dál a využíváme toho, že jsme na vysokohorské silnici téměř sami. Je opravdu dobře vyjet co nejdříve, protože s ubíhajícími hodinami se silně zvyšuje provoz, někdy až neúnosně. Vždyť ročně tu prý projede kolem milionu turistů! Ale díky přísným a hlavně všemi dodržovaným pravidlům to není na okolní přírodě vůbec znát. Každým metrem, kterým se Leon dostává výše se otevírají překrásné pohledy na okolní Obrazekštíty, sněhová pole, strmé srázy. Cestou podél perfektní, ale neustále se kroutící silnice je řada malých i větších odpočívadel kde si může oddechnout nejenom auto, ale i my se v klidu pokochat pohledy a vyfotografovat horské masivy, které se zdají být téměř na dosah. Na většině odpočívadel jsou instalované podrobné panoramatické orientační tabule, celkem prý je jich asi 80 s orientací a pojmenováním všech vrcholů, které jsou odtud vidět.

 

 

Konečně se po dlouhém stoupání v obrovských serpentinách mnohdy točených o 180 stupňů a na celé trase jsou desítky zatáček  točených o 360 stupňů (!), dostáváme pod  Fuscher Törl (2 428 m n.m.). Tam odbočujeme doleva na velké parkoviště pod Edelweiss Spitze (2 527 m n.m.). Fouká docela silný vítr, ale obloha je modrá, jen občas po ní pluje bílý obláček. Po krátkém odpočinutí a občerstvení se vydáváme prudkým stoupáním po úzké silničce s neuvěřitelnými zatáčkami na nejvyšší bod celé vysokohorské trasy na nedaleký vrchol Edelweiss Spitze. Když stavba v létě 1934 dospěla až Fuscher Törlu tak stavitel Walack zjistil, že jsou stavební náklad nižší, nežli se předpokládalo. Proto se rozhodl postavit krkolomnou silničku na vrchol Edelweisspitze. Pomalu stoupáme nahoru, když v jedné z mnoha zatáček se setkáváme s protijedoucím černým autem. Oba musíme couvat, abychom se o pár cm Obrazekminuli…docela adrenalin. Nahoře pěkně fouká vítr ale nádherný pohled kolem dokola na vrcholky je parádní. Ovšem úplně první, kdo kdy projel celou horskou silnicí byl salcburský hejtman Rehrl. V upraveném autě Stayer 100 projel 22. září 1934 celou trasou až do Heilegenblutu za necelých sedm hodin. V drsném počasí roku 1935, provázeném sněhovými bouřemi a mrazy s obrovským sebezapřením pracovalo více jak 2 220 dělníků. Přes všechny útrapy byla 3. srpna 1935 podle plánu Grossglocknerská vysokohorská silnice slavnostně otevřena za účasti tisíců zvědavých návštěvníků včetně tehdejší politické elity Rakouska. Nekonečné serpentiny a stoupání nás přivedlo před průsmyk Hochtor (2 504 m n.m.), který jsme překonali   stovky  metrů dlouhým tunelem. Před tunelem u na stráni je hraniční pomník rozdělující spolkové země Salcbursko s Korutany. Průsmykem vedly v dávné době docela frekventované keltské i římské obchodní stezky, našla se zde řada artefaktů. Těžilo se tu i zlato. U  severního portálu  na firnovém  poli  dovádějí holandští turisté jako malé děti. Vůbec se jim nedivíme, okolní štíty a Obrazekcelé prostředí je prostě úchvatné. A to doma určitě nemají….

 

 

 Sjíždíme z průsmyku opět serpentinami a na chvíli zastavujeme u Glocknerhausu postaveného roku 1902. Na dobové pohlednici je vidět obrovské čelo grossglocknerského ledovce Pasterze sahajícího až sem ke Grosglocknerhausu. Dnes po více jak sto létech je zde jenom kamenná suť a čelo původně více jak 11 km dlouhého ledovce je o 2 km dál, kousek pod Grossglocknerem. Dokonce ztrácí i 5 metrů své tloušťky.  Pokud by tání ledovce pokračovalo stejným tempem jako doposud, tak přibližně za 80 let ledovec úplně roztaje. Konečně jsme na parkovišti  Kaiser – Franz – Josefs – Höhe (2 368 m n.n.).   O několik výškových metrů výše stanul 14.  září  1856 císař pán se svým velice početným doprovodem a tak je toto místo pojmenované na jeho počest. Zajíždíme LeonemObrazek do parkovacího domu a obdivujeme nádherné panorama Grossglockneru (3 798 m n.m.) s ledovcem ztékajícím z Johanisbergu (3 587 m n.n.). Počasí nám neobyčejně přeje, je slunečný den jen  občasné  bílé mráčky  doplňují fotogeničnost celé krajiny. Prohlížíme si dobře udělané interaktivní návštěvnické centrum a potom se vydáváme na malý trek po Gamsgrubenweg a dál po značené stezce pod Johanisberg.

 

 

Grossglockner Hochalpenstrasse je z Ferleitenu do Heiligenblutu dlouhá 48 km, je na ní 26 číslovaných zatáček a překonává 1748 m převýšení. Nejvyšší 14 % stoupání je na Edelweisspitze. Odtud je možné shlédnout 37 vrcholů vyšších 3 tisíc metrů a 19 ledovců.

 

 

ObrazekKdyž se projektovala stavba, tak tehdy ještě mladé hnutí ochránců přírody bylo proti této stavbě. Ovšem potřeba opatřit lidem práci v době krize byla silnější. Ing. Wallack však zasadil celou trasu silnice do vysokohorské krajiny citlivě a nenásilně, že nenarušila celkový ráz ani rovnováhu přírodního systému. Grossglocknerská vysokohorská silnice byla zařazena mezi tři největší atrakce Rakouska. Převedeme li na dnešní měnu oak tehdejší výdaje přišly na 70 milionů eur, což je prý asi o půl milionu eur méně, nežli se plánovalo. Tohle by se asi u nás stát nemohlo, protože většina staveb se spíše finančně navyšuje….  Atrakce je to opravdu unikátní, protože vysokohorskou silnici navštívilo více jak 60 milónů návštěvníků! Jak prohlásil známý rakouský architekt Friedrich Achleitner: „ Tato stavba je důkazem toho, že hospodářské zájmy a technický rozum neznamenají, že se při tom musí zničit krajina“.

 

 

  Aktuální informace o oslavách otevření vysokohorské silnice:

 

 http://www.grossglockner.at/de/aktuelles/

 

 

 

 

Náhledy fotografií ze složky Grossglockner Hochalpenstrasse v roce - 2009