Z historie vinařství v Prosiměřicích
Vinařská obec městys Prosiměřice je 14 km vzdálená od Znojma směrem na Moravský Krumlov. Širší okolí obce náleží z geologického pohledu ke karpatské předhlubni. V jejích mocných písčito-jílovitých sedimentech je erozí vytvořená sníženina kolem řeky Jevišovky a potoka Křepičky. Ta je vyplněná nejmladšími písčito-hlinitými povodňovými usazeninami a říčními štěrkopísky. Na povrchu nejrozšířenější pokryv představují spraše s černozemním horizontem. Pod spraší jsou místy uloženy polohy štěrkopískových teras se zbytky rezavých půd typu fereto z velmi teplých období pleistocénu. Vzhledem k půdním i klimatickým podmínkám se tu v minulosti vinařství dařilo stejně dobře, jako v okolních vinařských obcích s dnes pověstnými viničními tratěmi, z nichž mnohé jsou velmi staré, jako například v Horních Dunajovicích (viniční trať Frédy, Stará hora), Tvořihrázi (viniční trať Na vinici), Lechovicích (viniční trať U zámku), Kyjovicích (viniční trať Špičák), Těšeticích (viniční trať Stará vinice, Nad královskou), Stošíkovicích (viniční trať U tří dubů), Oleksovicích (viniční trať Rusteny, U lipky) a řada dalších.
První písemná zmínka o obci je z 19. září 1226, kdy král Otakar I. při zakládání města Znojma, požádal opata kláštera v Louce, aby mu vyměnil vesnici Kulchov za faru a kostel v Prosiměřicích. Z toho vyplývá, že vesnice je mnohem starší. Obec vznikla na staré obchodní cestě spojující Znojmo přes Moravský Krumlov s Brnem. V dalších staletích se měnili majitelé ze známých 
šlechtických rodů z Čech i Moravy stejně často, jako majetnické poměry a soudní pře, dary jednotlivých polí, domů. V Prosiměřicích, stejně jako v ostatních obcích dnešní Znojemské vinařské podoblasti, měli na zakládání vinic a vinohradnictví většinou zásadní vliv premonstráti z Louckého kláštera.
V roce 1540 byly Prosiměřice povýšeny králem Ferdinandem I. na městečko s mnoha privilégii. Podíváme-li se do starých listin z našeho pohledu vinařské historie, první zpráva je z roku 1544 kdy Jan Sezema Zajímač z Kunštátu osvobodil poddané v Prosiměřicích od všech robot a dovolil obci svobodný vinný výčep. Další dokument je z roku 1562 a originál listiny je psaný česky, mimo jiné se v něm píše: Petr Jankovský z Vlašimě a na Plavči, Kyjovským, Prosiměřickým a jiným povolil, aby si novou horu vinohradní nad Kyjovicemi blíže k hájku Skřínka směli vysaditi, osvobodiv je zároveň na 6 let všech vinařských desátků a platů.
V rušných létech třicetileté války, ničení, rabování a plenění byly dříve pracně obdělávané, udržované a vysazované vinice patřící Prosiměřicím a Bohunicím (od prosince 1945 součást Prosiměřic) zcela zničené. V roce 1675 se v listinách uvádí (Peřinka V.,1904) 178 měr zpustlých a zničených vinic. V následujících létech není v přístupných listinách o vinařství žádná zmínka. Je to i tím, že listiny byly psány německy a po roce 1945 byly zcela zničené, nebo ukryté či odvezené odsunutými Němci. V roce 1996 byla při opravě kostela objevena v cibuli kostelní věže sv. Jiljí skříňka s množstvím německy psaných listin s velmi cennými informacemi. V některých z nich jsou údaje i o vinohradnictví. V nejstarší listině psané starostou obce z roku 1839, vyjmenovává jednotlivé roky s hodnocením kvality vína.
Od roku 1800 do r. 1839 se zde pěstovaly odrůdy vína, dávající úrodu:
Ročník 1802 - velmi dobré víno
Ročník 1808 - dobré
Ročník 1811 - tak dobré, jaké se málokdy urodí. Velmi silné a alkoholické.
Ročník 1812 - byl všeobecně nejúrodnější ročník snad v celé Evropě, a to po dlouhých létech.
Ročník 1819 - dobré
Ročník 1822 - velmi dobré
Ročník 1827 - dobré
Ročník 1830 - dobré
Ročník 1834 - tak znamenité, že se jako stolní víno po 5 let nepoužívalo. Ve své kvalitě předčilo ročník 1811. V létech 1805, 1813, 1816, 1817, 1821 téměř nebyly žádné hrozny a to málo neuzrálo.
V další listině z roku 1893 starosta Bohunic píše: Od roku 1890 do 1893 byly naše vinice napadeny perenosporou. To společně způsobilo, že se od roku 1890 nepěstovalo skoro žádné víno. Je zajímavé, že se v literatuře uvádí první výskyt perenospory pouze v Šatově!
V jiné pamětní listině ze 6. 7. 1926 píše Franz Lang, rolník z Bohunic, tajemník a kronikář: Tyto sušší roky však byly všechny úrodné na víno. V letech 1901, 1907, 1908, 1911, 1917 a 1921 víno narostlo velmi ohnivé, přesto však byly vinice stále menší a méně početné. Ničivě působila perenospora, révokaz a kadeřavost. Ty snižovaly rok od roku sklizeň vína. Proti nemoci byly prováděny od května do července 3x - 4x postřiky listů modrou skalicí s vápnem. Pomáhá to, ale ne vždy. Révokaz sídlí v kořenech a špatně se hubí, zanikají celé vinice. Proti nepodléhá, ale nesmí být společně s pravým vínem. Kadeřavosti se provádějí postřiky Solbarem. Protože je každoročně stále méně vína, šíří se náhrada umělým vínem vyráběným z mláta (ze slupek a trestí), jablek nebo rybízu. V roce 1923 byly vysázeny první vinice s novou kulturou (s americkou podnoží). Já jsem osázel půl míry, 1000 kusů na Křížovém vrchu. Schillerwein Adalbert 1000 kusů na malém poli a Ferdinand Rothmuller 600 kusů. Roku 1926 vysázel Edmund Zwieb 1000 kusů na menším poli, všechno pěkně rostlo. Přírodní víno podléhá dani, za 1 litr se platí 1,40 Kč.
V následujících desetiletích se vinařilo v obci většinou na malých vinicích v rámci tehdejších možností. Protože Prosiměřice koncem sedmdesátých let minulého století se staly součástí tehdejšího velkého JZD Mír Práče, veškerá sklizeň z vinic o ploše 64,4 ha se zpracovávala v .jpg)
družstevním sklepu (spodní část bývalého zámeckého sklepa) v Lechovicích (článek o Lechovicích připravujeme). Bohužel na přelomu osmdesátých a devadesátých let byly vinohrady v Prosiměřicích (vlevo nad obcí nad sklepní uličkou ve směru na Znojmo) vytrhány a zlikvidovány a na jejich místě se už přes deset let pěstuje obilí a různé okopaniny.
Kdy se budovaly sklepy v obci není nijak přesně doložené. Ale nepochybně jsou staré víc nežli 120 - 130 let. Sklepní ulička je v hlubokém úvoze, kterým kdysi snad procházela cesta do Znojma. Dnes vede silnice pár metrů nad úvozem zarostlým akáty. V pískovcovém břehu je vykopáno celkem 17 sklepů, většinou navenek nepříliš udržovaných, některé z nich majitelé opravují. Zdaleka ne ve všech je víno! Je velká škoda, že obec ležící na vinařské stezce nemá v sezóně otevřený sklípek s možností ochutnání místních vín. Ale to platí o celé řadě obcí v okolí, jejichž starostové a vinaři se nedokáží nějak pořádně domluvit. V sousedním Rakousku to funguje k všeobecné spokojenosti docela dobře. 
P.S. Místní vinaři navázali na dávné tradice svých předchůdců a já jsem už mohl mnohokrát ochutnat vína z této vinice, vynikající je např. Frankovka, Pálava a Veltlínské zelené, ale o tom zase někdy příště.
Použitá literatura:
Hladík J., Poláková K., Polák J.: Prosiměřice 1226 - 1996, OÚ Prosiměřice, Mondo 1996
Polák J., Poláková K.: Tajemství prosiměřické makovice, OÓ Prosiměřice, Mondo 2000
