Klubový zpravodaj Kaktusářské informace - KI

Počátkem roku  1977 jsem přišel po debatě  s Pavlem Kováříkem na nápad vydávat klubový zpravodaj, jež by poskytoval vzájemné informace o kaktusářském dění u nás i v zahraničí, možné kontakty, odborné články a hlavně překlady z cizí, především německé odborné literatury. Naprostý nedostatek odborné kaktusářské  literatury byl značný,  nápad se ujal vydával jsem pod hlavičkou klubu „Kaktusářské informace“ – (KI).

Nastal ale problém  s tiskem. Kopírky neexistovaly, jakékoliv rozmnožovací přístroje byly pečlivě evidované, archivované  a pod velmi přísnou kontrolou . Dokonce před každým státním  svátkem či politickým zasedáním, musely být zapečetěné.  První čísla jsem tiskl na lihovém rozmnožovacím přístroji v Základní škole v Prosiměřicích.

Potom jsem sehnal starý vyřazený rámečkový ruční cyklostil a pracně doma, přes varování přátel v podstatě tiskl, redigoval KI sám. Blány se daly kupodivu sehnat docela snadno. Mít ovšem v té době doma a navíc soukromně jakýkoliv rozmnožovací přístroj bylo trestné. Přesto jsem v čase tvrdé normalizace „vesele“, ale velmi pracně, tiskl v bytě 4 – 5 x ročně KI, jak jsme věstník důvěrně nazývali. Tím jsem přestal být závislý a mohl tisknout kdykoliv. Ani jsem si neuvědomoval, že jsem vydával pod hlavičkou klubu jakýsi kaktusářský „samizdat“, bez povolení tehdejších mocipánů a riskoval pořádný průšvih.

Po jednání s paní Hruškovou se nám od roku 1985 podařilo získat souhlas v Městské osvětové besedě, kde nám oficiálně  zpravodaj tiskli po obou stranách až do zániku klubu i KI v roce 1989. Náklad se různil podle členů v daném roce od 50 – 70 ks. Zpravodaj rozesílal Pavel Kovářík i několika klubům  na výměnu za obdobné věstníky (Ostník – vydávaný v Ostravě, Chrudimský kaktusář atd.)

 Do jednotlivých čísel jsem překládal články z polštiny, ruštiny i němčiny, kreslil náčrtky a mapky nalezišť, vše přepisoval psacím strojem na blány, tiskl a vlepoval fotografie kaktusů či sbírek. Svými vlastními zkušenostmi nejvíce přispívali a spolupracovali pánové Pavel Kovářík a ing. Mirek Stehlík. Celkem jsme za 13 let vytiskli a vydali 62 čísel, která jsou v současné době velmi hledaná a ceněná mezi sběrateli antikvární kaktusářské literatury. Kaktusářské informace byly amatérským klubovým věstníkem  určeným pouze vlastním členům. Naprosto nemohl konkurovat a ani to nebylo žádným cílem, jiným. Splnil svůj účel a úspěšně se zařadil mezi desítku podobných věstníků v té době vydávaných. Nyní po mnoha létech si mnozí pěstitelé připomenou krásné chvilky společných zájezdů, návštěv, schůzek, výstav i jiných akcí. Je to prostě již jen historie.

Unikátní klubové odznaky ža z dalekého Kazachstánu

Někdy v lednu  1982 jsem dostal od přítele kaktusáře Maksuta Bekmaševa z města Ševčenka ležícího na břehu Kaspického moře v Kazachstanu dopis. Maksut byl předsedou tamnějšího Klubu kaktusářů A. V. Friče, tedy nesoucího stejný název jaký měl náš klub. V dopise byly pečlivě zabalené dva odznaky vydané jejich klubem. Shodou okolností asi za týden v dalším dopise, tentokráte z Alma – Aty od pana Sokolova, jsem dostal opět odznak vydaný zase jejich klubem Astrophytum. Všechny měly společnou vlastnost – byly překrásné a okamžitě mne uchvátily.

Na černém lesklém podkladu jsou ručně nakreslené miniaturní obrázky kvetoucích rostlin se stejně miniaturním nápisem  města a jména klubu. Všichni v klubu projevili o odznaky velký zájem. Po výměně několika dopisů s M. Bekmaševem jsme se dohodli, že je možné si podobné odznaky necht udělat, prtože výrobce je jeho velmi dobrý přítel. Objednali jsme si tedy celkem 30 ks s nápisem Klub kaktusářů A.V.Friče Znojmo. 15 ks s motivem kvetoucí Obregonia denegrii a 15 ks s motivem Parodia nivosa. Kdo si ještě vzpomene na  možnosti korespondování a zasílání čehokoliv poštou do tehdejšího SSSR či kamkoliv jinam do ciziny, dá za pravdu, že to bylo malé dobrodružství s naprosto otevřeným koncem. Odznaky byly asi za půl roku hotové, ale nastal nepřekonatelný problém jejich dopravení k nám. Až v létě roku 1983 M. Bekmašev přijel po dlouhém ověřování a zasílání zvacích dopisů k nám a odznaky přivezl sebou. Pečlivě zabalené, ač to bude dnes znít nepředstavitelně a směšně – v ponožkách! Co strachu a obav prý zažil  na hranicích! Co tajností jsme museli dělat na přání M. Bekmaševa o autorovi. Ten totiž vše vytvořil „načerno“ ve státní umělecké dílně a hrozila by mu při prozrazení přinejmenším vysoká peněžní pokuta, ne li něco horšího. Tuto hrozbu ale překonal díky tomu, že byl a doufám že ještě je, vášnivým kaktusářem. Platili jsme, jak jinak, než semeny kaktusů, jichž byl v „zemi neomezených možností“ naprostý nedostatek. Ta jsme koupili v nedalekém Dobřínsku u pana B. Hladkého. Vzpomínám, že sám přidal mnoho porcí semen navíc.

Odznaky, spíše ručně malované skvostné miniatury, se obratem rozprodaly. Kdekoliv jsme je měli na klopách kabátů, vzbuzovaly nebývalý zájem a obdiv. Dnes to již mohu prozradit. Autorem je A. M. Lopatin, malíř miniatur z proslaveného městečka Palech u Moskvy, kde se unikátní tradiční malířskou technikou od 17. století zhotovovaly ikony a jiné umělecké předměty, malované krabičky, brože, vázy a miniatury. O této umělecké dílně bylo vydáno mnoho knih a publikací. Naše odznaky – miniatury o rozměru 30 x 20 mm, jsou zhotovené z hmoty podobné moduritu. Rubová strana je rovnmá a je v ní zalitý spínací špendlík. Lícní strana je vypouklá a černá. Na tomto podkladu jsou s neuvěřitelnou téměř fotografickou přesností nakreslené dokonalé barevné reprodukce motivu kvetoucíéch kaktusů. Celé dílko je překryté bezbarvou polyturou. Výsledný dojem je perfektní.

Myslím, že nikdo nelituje tehdejší vysoké ceny 50 Kč, které za něj zaplatil. A navíc, dnes je to sběratelský unikát. V celé republice je pouze 30 našich odznaků, pokud se některé neztratily, a možná ještě několik dalších, ale již psaných azbukou, které M. Bekmašev dovezl sebou a rozdal dalším přátelům při svém pobytu u nás.

Členská základna a postupný zánik organizovaného kaktusářství ve Znojmě

Počet členů stoupal a v roce 1978 nás bylo již 68 většinou ze Znojma, ale i z okolí (Lechovice, Stošíkovice, Vranov n. Dyjí, Těšetice, Miroslav, Rokytná, Prosiměřice).

Členská základna ovšem kolísala, přicházeli noví, odcházeli z různých důvodu jiní. Postupně se počet aktivních kaktusářů ustálil asi na třicítce. Bohužel, tak jak se to většinou velmi často u různých spolků a organizací  stává, veškerá tíha se časem soustředí na několik obětavců a ostatní se jen vezou, hlavně hodně kritizují či vyžadují své nároky na to či ono. Nejinak tomu bylo i u nás. Potom nutně nastává krize z únavy. Klub ve Znojmě sice zanikl ale nezanikly všechny sbírky, možná že nové vznikly. Myslím i přes lítost, že klub zanikl - věhlasnému cestovateli a lovci kaktusů A. V. Fričovi za léta činnosti jsme ostudu neudělali.

           Paradoxem je, že Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů – Klub kaktusářů A.V. Friče ve Znojmě, jak jsme se opět od roku 1987 přejmenovali, zanikl v roce 1989. V roce převratných politických a společenských přeměn. Konečně můžeme vyjíždět za sbírkami k přátelům do Rakouska, Německa prostě kamkoliv bez jakéhokoliv omezení. Získáváme semena i rostliny ze zahraničí či dokonce  pořádáme fotografické expedice  na vysněná naleziště kaktusů či jiných sukulentů do USA, Mexika, Peru, Kolumbie,  vlastně do celé Ameriky či  Afriky.

           Řada přátel, jejichž jména jsem zde uvedl již bohužel nejsou mezi námi, snad jsou v kaktusářském nebi. Někteří další přestali kaktusy zcela pěstovat, jiní se dali na úspěšnou profesionální pěstitelskou dráhu nebo přešli do nejbližšího obdobného klubu Astrophytum v Brně či pěstují své chlupaté miláčky ve sklenících bez nutnosti nějakého organizování. Záliba v pěstění kaktusů a jiných sukulentních rostlin se v posledních létech v ČR postupně rozvíjí. Možná, že se časem  opět ve Znojmě objeví klub, který naváže na historii Klubu kaktusářů A.V.Friče.  Záliba je to nádherná,  doba je velmi příhodná, jen začít.

(Některé údaje jsem čerpal z dokumentů klubu, které jsou v mém archívu, z Kaktusářských informací a  vlastních vzpomínek. Článek v pozměněné podobě vyšel  v časopise KAKTUSY, č. 1/1999 a v č.2/1999 - ijh)